(Více fotek z této naší cesty najdete jako obvykle na naší Zoneramě.)
Slovensko milujeme a pěkně nás štvalo, když se tam nedalo kvůli covidu. Takže když se naskytla první příležitost vyrazit někam s Hugem, naším prvním Affinity, měli jsme jasno. Už z naší první obytňákové cesty do Španěl jsme ale věděli, že nejkrásnější místa objevíme ponejvíce zcela mimo trasy popisované v průvodcích, a tak jsem prostě zapíchla prst do mapy a řekla: „Sem jedem!“
Naše zkušenost je, že ta nejkrásnější místa
nikdy nenajdete v průvodcích.
Ono „sem“ mělo velmi zvláštní jméno Čavoj (jako Slavoj) a leželo pod kopci tisíc metrů vysokými. Naším druhým heslem je totiž „dál a výš“, a kopce kolem tisícovky už tuhle podmínku splňují.
Cíl byl jasný. Otestovat Huga, jak dobře topí, jak dlouho vydržíme s vodou, s naftou a s elektřinou bez nutnosti pobývání v kempu – a taky do jak moc zapadlých končin se s ním ještě dá dojet.
Jelikož se ale Slovensko nedá zrovna nazvat velmocí stellplatzů a kempovacích míst pro obytňáky, bylo rovněž jasné, že budeme muset improvizovat a hledat místa na přespání, kde nebudeme nikomu vadit, odkud nás nevyhodí a kde budeme moci strávit klidnou a ničím nerušenou noc.
Na našich cestách Španělskem i Německem jsme objevili, že nejlepší místa na přespání jsou u plaveckých bazénů a tenisových kurtů a fotbalových hřišť, kde je většinou velké parkoviště a v noci tam fakt nikdo nejezdí. Čavoj ale není Slavoj, natož Sparta, a navíc je to dědinka s vééélmi úzkými uličkami v prudkém kopci. Bylo tedy třeba vymyslet něco jiného.
Hledáte-li místo na přespání,
zkuste sportoviště v daném místě: hřiště, bazén nebo kurty.
Bývá tam velké parkoviště a v noci klid.
Moje fikaná metoda najít na ortofotomapě velké bílé místo a tam zamířit napoprvé dopadla katastrofálně. Tam, kde byla při focení před pár lety volná plocha, dnes stál nový dům s velkou zdí okolo pozemku a nebylo se tam ani kde pořádně otočit. Paní Columbová coby řidič vyhrožovala, že se s Hugem převrátíme jen jednou, ale Hugo nám ukázal, že na to má.
Napodruhé moje metoda zafungovala a místo bylo ještě krásnější a navíc s výhledem. Znovu se nám tím potvrdila naše další oblíbená pravda, že když něco nevyjde napoprvé, znamená to jenom to, že někde o kus dál nás čeká něco ještě mnohem lepšího.
Ačkoli už se stmívalo, stihli jsme ještě procházku po okolí, kde jsme vyplašili dvě krávy, tři jeleny a jednoho medvěda (ale ten byl naštěstí dřevěný). A znovu se nám potvrdilo, že právě na konci světa může člověk najít nečekané skvosty – v téhle zapadlé vsi, kam už ani cesta nevedla, jsme objevili architektonický skvůstek, velmi originální dřevěno-skleněnou kabinu. Nebýt tam obytňákem, určitě bychom se poptávali, jestli by se v ní nedalo přespat.
KDE DOPLNIT ZÁSOBY
Druhý den se ukázalo, že jako první musíme nakrmit Huga. Kvůli doložnosti má menší nádrž než Globe-Traveller Emil, takže do něj nalijete nafty asi jako do obyčejného osobáku. Cesta přes celé Čechy a Moravu mu tedy udělala v nádrži docela vír. Nejbližší slušná benzinka ale byla až v Prievidze, a proto jsme si místo dopolední procházky udělali výlet do obchodního centra a doplnili zásoby a taky koupili plavky, protože nám došlo, že Slovensko skýtá něco, co v Čechách tak moc není, a to termálne kúpele!
V Prievidzi u OC Korzo zaparkujete i s obytňákem v pohodě.
KAM DO KRÁSNÉ PŘÍRODY
Do Čavoje jsme se už nevraceli, ale vydali jsme do vesnice o jednu odbočku dřív s neméně poetickým názvem Temeš. (Parkování je v Temeši možné pod kulturním domem zde.) Nad Temeší se vypíná Temešská skála, na kterou je to asi 1,5 km po žluté značce, a je velmi poetická, protože na ni vede cesta překrásným bukovým lesem, či spíše pralesem, s nádherně pokroucenými stromy.
Cesta je sice krátká, nicméně je poměrně prudká a dá vám zabrat. Máme toho s paní Columbovou nachozeno docela dost, ale přiznám se, že cestou na Temešskou skálu jsme funěli jako dvě parní lokomotivy a občas jsme si museli dát i přestávku. Je to takzvaně „rovno hore“. Výhledy za to ale rozhodně stojí a samotný vrchol je taky magický, posuďte sami.
KAM ZA NĚČÍM FAKT SPECIAL
Naši slovenští kamarádi nám mezitím doporučili, že ty nejluxusnější a nejromantičtější termálne kúpele jsou v Rajeckých Teplicích, takže naše cesta pak vedla malebnými kopečky Strážovských vrchů směrem na sever do Teplic. Učůrávali jsme na každém kilometru. Jsme odkojeni Šumavou a Šumava je super, ale ty výhledy, co najdete skoro kdekoli na Slovensku, ty na Šumavě nejsou. Šumava je vlastně taková vysoko položená placka zarostlá smrkovými lesy. Slovenské kopečky jsou jiné. Je jich spousta, jsou prudké, takže i když jsou co se týče absolutní nadmořské výšky poměrně nízké, tak jsou působivé, a díky tomu, že je na nich i spousta luk a skalních bradel, výhledy jsou o to poetičtějí.
Hugo nám navíc ukázal, že ani úzké a prudké horské silničky s mnoha serpentinami pro něj nejsou problém a vyjel takové krpály, že jsme se divili. Je to super vědět, že člověk má auto, na které se může spolehnout i jinde než na dálnici!
Na Huga je spolehnutí
i na horských silničkách!
Kamarádi měli pravdu. Hotel Afrodite a vodní a saunový komplex v něm jsou vysoce luxusní záležitost, včetně ceny vstupu (24 eur na dospělou osobu na 2 hodiny). My jsme tam ale přijeli už později navečer, po šesté, a to už tam bylo prázdno a velmi příjemně. Takže rozhodně můžeme doporučit.
Jedna polovina naší výpravy sice tvrdila, že je to kýč, a druhá polovina tvrdila, že je to brutální romantika, ale nakonec jsme se shodli, že tam bylo úžasně. Bazény mají kolem 36 stupňů, je jich tam spousta, venku i uvnitř, sauny jsme otestovat nestihli. Odpočinula si tam naše vydatnou fyzickou námahou unavená těla i naše duše a cítili jsme se pak fakt skvěle a nabití energií. A navíc, pro cestování obytňákem má návštěva kúpelov jeden vítaný bonus: vám ušetří čistou vodu ve vašem autě. ;-))
Parkovali jsme na velkém soukromém parkovišti u penzionu a restaurace Mlynárka u vlakového nádraží, odkud je to do bazénu, co by šutrem dohodil a zbytek se parkem prošel. Měli tam napsáno, že na 2 hodiny je parkování zdarma, a to jsme víceméně stihli.
Protože jsme ale předtím hledali kemp (je kousek za Rajeckými Teplicemi na krásném místě pod Slunečními skalami, byl ovšem vzhledem k dubnovému termínu naší návštěvy ještě zavřený), tak jsme objevili dobré místo na noční přespání v Poluvsie za supermarketem. Parkovala tam i nějaká letitá dánská dodávka s lišejníkem a mechem na vnějších površích, takže jsme věděli, že odtud nás nikdo nevyhodí.
KRAPET MÍSTNÍ HISTORIE
Noc byla tichá, klidná, velikonoční a ráno jsme se probudili do sluncem zalitého dne. Zjistili jsme, že se nacházíme kousíček od rodného domu Jozefa Gabčíka. Mladším generacím to jméno asi moc neřekne, ale my jsme se ještě ve škole učili, že to byl člověk, který spolu s Janem Kubišem v roce 1942 úspěšně provedl atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Jeho jméno taky nese známá slovenská přehrada na Dunaji.
KAM TAM, KDE NEBUDE MOC LIDÍ
No a přímo od Gabčíkova domu a památníku stoupají prudce kopcem vzhůru značené trasy vedoucí bukovými lesy, ve kterých se nacházejí překrásné skály a magické výhledy. Zvolili jsme záměrně cestu z Poluvsia na Slnečné skaly, protože nám bylo jasné, že o velikonoční neděli budou hlavní trasy přímo nad Teplicemi plné turistů, a odhadli jsme to naprosto přesně.
KAM SE JÍT FAKT DOBŘE NAJÍST
Restaurace a penzion Mlynárka nás okouzlila už svými dvěma velkými parkovišti, což je pro cestovatele obytným autem jeden ze zaásadních požadavků;-), a recenze na webu potvrzovaly, že i jídlo tam bude dobré. A opravdu. Chcete-li si pošmáknout, je to rozhodně dobrá volba. Doporučit můžeme jak speciální místní verzi halušek, tak palačinku plněnou špenátem s nivou (ještě teď se oblizuju, jak to píšu a vzpomínám).
KAM JÍT PODLE PRŮVODCE
No a pak už jsme chtěli domů, ale den byl ještě mladý a nožky nás ještě nebolely, takže jsme vyrazili směr kopec, který jsme si pamatovali z našich výletů do Trenčína a okolí, protože je dobře patrný i z velké dálky, ale nikdy jsme tam ještě nebyli – na Vršatec. Parkování je tam možné nahoře za vesnicí s názvem Vršatské Podhradie na parkovišti, ale my jsme zaparkovali hned dole v dědině za hospodou a měli jsme tam příjemné soukromí.
Tahle lokalita pro vás bude skvělá tehdy, jestli milujete místa, kam chodí všichni. Z hradu moc nezbylo, ale výhledy jsou tam kouzelné. Pozor jen na zdi, paní Columbová coby stavař se zkušeností i s opravou historických památek prohlásila, že by to celé uzavřela, protože většina zbylého zdiva je v katastrofálním a životu nebezpečném stavu.
Pokud ale i tady budete hledat místa, ke nepotkáte moc živáčků, vydejte se na 6 km dlouhý okruh kolem Vršatských bradel, tam už většina lidí nedojde a je to krásná procházka, i když místy taky pěkně do kopce. (Och, jak milujeme tu plochou Šumavu.;-)))
Podtrženo sečteno: Západní Slovensko je poklad, kam se určitě chcete vydat. Nádherné kopce, daleké výhledy, magické lesy, romatické kúpele a skvělé halušky:-) Ľudkovia sú zlatí, a nikde nás nikdo s obytňákem nehonil, nebuzeroval, odnikud nevyhazoval a místa na přespání se dala najít nakonec poměrně lehce.
Hugo ukázal, co v něm je: že je pohodlný, skvěle se řídí, vyjede prudké kopce, otočí se i při svém dlouhém zadku skoro na pětníku, výborně topí, větráky perfektně fungují i v koupelně i v kuchyni, voda nám vydržela tři dny a baterie se taky vůbec nevybila, i když zatím nemáme na Hugově střeše solar, stačilo vždycky jen udělat nějaký kratší přejezd.
A na Slovensko se určitě ještě vrátíme!
(Všechny fotky z našeho tripu na západ Slovenska najdete na naší Zoneramě.)
Vyrazte za dobrodružstvím s naším HUGEM!
