Obytňákem s teenagerem 2: Česká Kanada a Podyjí

(Více fotek v plném rozlišení najdete jako obvykle na naší Zoneramě,
ale tentokrát jsou tu ještě fotky bonusové, protože jsme fotili se synkem oba.
Pravda je, že každý má krapet jiný pohled na věc;-))
Mrkněte tedy na Landštejn a Slavonice Sofi a TMX / Podyjí Sofi a TMX / Znojmo Sofi a TMX.)

(No a první díl tohoto cestopisného seriálu, kam na výlet obytňákem s dětmi – tentokrát na severní Moravě, najdete tady.)

Taky si kladete otázku, jak se obytňákem jezdí na podzim?
V tomto článku najdete odpověď!

„Dá se v obytňáku jezdit, když přijde podzim?“ ptají se někteří. „Když přijdou plískavice, nevlídno, vlhko, bláto a mlžno? A dá se v takovém počasí brát na výlet teenager?“

Moje odpověď je ano a ano. Dle mého názoru je podzim dokonce nejlepším obdobím pro jízdu obytňákem – protože je po sezóně, jen málo lidí někam vyráží a obytňákem zvlášť, a tak je všude volno a prázdno. A když navíc vyrazíte v čase před koncem října, když jsou ještě otevřené památky jako hrady a zámky, máte i o část zábavy postaráno.

A ke všemu: podzim je úžasné roční období. Ještě není taková strašná zima – a často přijde pár dní babího léta právě i v říjnu, takže se kolem poledního klidně svlékáte do triček s krátkým rukávem. A úžasné roční období je to i proto, že barvy jsou prostě všude. A přestože vaše dítka brblají, že je to nuda, ve chvíli, kdy vy se rozplýváte nad dokonalostí podzimu, garantuju vám, že si to přece jenom někde ukládají do své duše a za nějaký čas se budou stejně rozplývat, zatímco jejich děti budou brblat… My jsme to měli jako dospívající se svými rodiči stejně, ne?

LANDŠTEJNSKÉ KOULE A SLAVONICKÁ PSANÍČKA

(Fota z Landštejna a Slavonic zde: Sofi a TMX.)

Já beru tentokrát Emila, čili Globe-Traveller, a míříme do České Kanady a pak po jižní hranici našeho státu až do Znojma. První den a první zastávka je Landštejn. Místo, kde jsem byla, když mi bylo tak 18, protože jsme kousek odtud jezdili ze spolužáky ze střední na chalupu k jedné spolužačce. Vybavuju si, že tehdy byl Landštejn romantická, ale hodně zarostlá a poměrně dost zřícená zřícenina v hlubokých lesích.

Jsem proto překvapena, když najdu pod hradem obrovské a hezké parkoviště, které funguje zároveň jako stellplatz, i když nabízí jenom přípojku elektřiny. (Na park4night ho najdete tady.) Pozor: za obytňáky a karavany se neplatí v parkomatu, ale v restauraci. Díky tomu dostaneme milou cenu za parkování: venku totiž mží a my víme, že se nezdržíme dlouho, chceme jenom vyběhnout na hrad a zase zpět.

Další překvapení nás čeká na samotném hradě. Za těch 30 let prošel razantní proměnou, jak co se týče okolí (už se neskrývá mezi hustými stromy, ale je vidět zdálky), tak co se týče vnitřku, který je opravdu hodně opravený. Protože jsem se právě vrátila z Balkánu, kde za a) většinou moc nehoví historickým popisům v cizích jazycích; a za b) památky opravují velmi „moderně“, s malou citlivostí k původním historickým postupům, a je jim celkem jedno, jestli se výsledek co nejvíc podobá tomu starému, moc se mi proměna Landštejna líbí.

Jestli jste někde byli před 30 lety,
nastal čas tam vyrazit znovu a nechat se (příjemně) překvapit! 😉

Ačkoli je prohlídka bez průvodce (podobně jako to bylo třeba ve Slovinsku v Celje, čtěte víc tady), oceňuju spoustu informačních cedulí, které se nacházejí nejen na zdech, ale i třeba v záhonech. A jsou nejen o historii hradu, kdo kdy ho měl a kdy a proč o něj přišel a komu hrad přešel, což bývá většinou nudné a člověk si z toho nic neodnese, pokud není fakt fanda do historie nebo nemá fotografickou paměť. Je tu spousta zajímavých informací, které si člověk zapamatuje, protože jsou vtipné, nevšední – anebo by ho nikdy nenapadlo, že to tak funguje – třeba na poslední fotce ty informace o systému odvodnění a zásobování vodou, posuďte sami:

Kolem Landštejna se dá udělat hezká a krátká procházka (najdete ji tady), která vede kolem těch zábavných šutrů, jichž je Česká Kanada plná: jsou většinou oblé a často vás při pohledu zblízka překvapí, na jak vratké nožičce nebo krčku zbytek obrovského balvanu stojí:

A i když trochu prší, jako zrovna nám, když je podzim, je to jedno. Kolem nás je stejně všechno nádherně barevné:

A ještě pár doporučení: Pokud se na Landštejn vydáte v létě, vemte si s sebou kola – Česká Kanada je na kola jak dělaná. Mám to vyzkoušeno, když se synek ještě vozil ve vozíku za kolem, jezdili jsme tam několik let za sebou a pořád se nám tu líbilo.

Většina teenagerů i mladších dětí určitě ocení návštěvu outdoorového parku, který je taky kousek od hradu a nabízí třeba vysoká lana, paintball a další radovánky.

Mapa zajímavých bodů v okolí Landštejna zde.

Máte rádi tak trochu (nebo hodně) tajemná a magická místa?
V České Kanadě je jich spousta!

Moje oblíbená (spíše) dospělácká zastávka je Klášter I – kde stával od roku 1507 klášter paulánů, který byl ale za josefinských reforem zrušen a postupně zbourán, takže z něj zůstala zachována jen chodba u jedné ze zdí pozdějšího barokního kostela Nejsvětější Trojice. Jestli věříte na energii míst, tak tady určitě je. Koneckonců, pauláni podle pověsti měli za úkol najít takové místo východně od Alp, kde se sbíhají tři léčivé prameny – a to je prý právě tady. Léčivý pramen je v klášterní kryptě, kam je možné se po telefonické domluvě podívat. Navíc se tvrdí, že podzemní chodby pod kostelem vedou až na Landštejn…

My z Landštejna míříme jen o malý kousek dál, na místo rovněž velmi krásné a taky dnes už velmi známé – kdo by totiž neznal Slavonice?

Pro ty z vás, kteří máte rádi vojenskou historii, určitě doporučuju cestou do Slavonic navštívit muzeum opevnění. A pro ty z vás, kteří máte naopak rádi umění a něco dělat rukama, naopak doporučuju navštívit Maříž (rýmuje se s „Paříž“, a tak se to jméno dobře zapamatuje). Pamatuju si tuhle vísku z roku 1993, těsně poté, co ji objevili Sklepáci a Kryštof Trubáček z ní udělal jméno pro svou specifickou keramiku. Tehdy tam bylo jen pár polorozpadlých domků, kdežto dnes je to místo, kde si i vy můžete namalovat svůj hrneček a děti si můžou užít spoustu legrace. Já nikdy nevynechám procházku k místnímu zámku, ze kterého je bohužel ale s lety čím dál větší torzo.

Hrnky je možné malovat i přímo ve Slavonicích na náměstí, stejně jako je možné se ubytovat nebo najíst v hotelu Besídka, který je znám právě tím, že to byl dům, jejž ještě před revolucí objevili herci divadla Sklep, koupili a opravili – a 8 z nich tam má každý svůj jedinečný pokoj. Hotel se postupně rozrůstá a dneska už má celkem 19 pokojů. Můj oblíbený je Kouťák kvůli kulaté posteli a výhledu na kostel a věž (testováno osobně v dobách, kdy jsme ještě neměli obytňák;-), ale vybírat je vskutku možno z velmi originálních řešení, posuďte tady sami.

Chceme vylézt na městskou věž, jenže už je po sezóně. Nápis na dveřích hlásám, že buď nejmíň skupina 4 lidí, anebo zaplatit 200 Kč a po telefonické domluvě, proto to odpískáváme a bloumáme jenom po náměstí a nejbližším okolí. Je to malinká plocha, ale je co vidět. Renesanční domy s tradičními psaníčkovými sgrafity i s výzdobou ještě mnohem sofistikovanější. Zbytky hradeb a opevnění. Vstupní brány do města. Kostely. Městská věž, která je dominantou města – nebo městské podzemí.

Co se týče parkování, našli jsme si super velké a rovné parkoviště vzdálené 5 minut do centra a 1 minutu od vlakového nádraží – je mezi hřbitovem a nádražím a je na něm dokonce malé workoutové hřiště, kterého velmi ráda využiju, protože obytňák má spoustu výhod, ale jednu drobnou nevýhodu: špatně se v něm trénují stojky – pokud tedy nejste jako můj trenér a trojnásobný mistr světa ve fitness Michal Barbier:

Najíst se ve Slavonicích dá na náměstí leckde, určitě ve zmiňované Besídce – ale puberťáci taky ocení třeba kebab, který se dá odnést domů, do Podolí, do obytňáku, a tam si na něm pochutnat…

Mapa zajímavých bodů ve Slavonicích a parkoviště zde.

UHERČICKÁ POLEPŠOVNA, FREJŠTEJNSKÉ ZDI A HARDEGGSKÉ SILUETY

(Fota z Uherčic, Podhradí nad Dyjí a Hardeggu: Sofi a TMX.)

Jestli jsem v něčem zůstala v teenagerovském věku, tak je to určitě záliba dlouho spát. Na cestách se synem si tedy užívám toho, že ráno nevstáváme brzy a nikam nespěcháme. Musím ho sice trochu kopat z postele, protože jinak bychom vyjížděli po poledni, ale jak jsem vyčetla v moudré knize Proč spíme, pro teenagery je opravdu důležité chodit pozdě spát a pozdě vstávat, tak to prostě beru jako vědecký fakt. ;-))

Dnešním cílem je zámek Uherčice. Nic o něm nevíme, krom toho, že je dnes ještě otevřený, že by tam měla být v parku rozhledna (která je ale bohužel z povětrnostních důvodů už naopak zavřená) a že se dá zaparkovat i obytňákem přímo před zámkem.

Moje výhoda je ta, že mého syna sice se mnou nebavilo chodit na procházky a na hrady a tak, ale když dostal už před pár lety do ruky foťák, najednou se jeho nechuť změnila ve větší a větší ochotu. A Uherčice jsou pastvou pro jeho zrcadlovku, protože je to kombinace čerstvě opraveného s rozpadajícím se.

Když shrnu historii tohoto zámku, jak jsme se ji dozvěděli, nejdůležitější je ta část, že ačkoli zámek neměl být vyvlastněn, vyvlastněn byl (kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, a kdo chce i velmi sociálně smýšlející šlechtické rody prohlásit za fašisty, taky se mu to podaří, stačí, že mají italský původ). A ačkoli měl být zachovanou historickou památkou, ve které se mělo provádět, stal se například nápravným zařízení pro ženy a později sídlem státního statku.

Ta část zámku, kterou procházíme, povstala doslova jako fénix z popela. Propadlé stropy, zmizelá výzdoba, nemluvě o rozkradeném mobiliáři. Naštěstí se našlo pár (stovek) milionů z evropských dotací, které pomohly tuto část opravit. Jak nicméně paní průvodkyně několikrát opakuje, mnohem lepší by bylo, kdyby ta částka byla v eurech – protože zámek je opravdu rozsáhlý! Údajně je srovnatelný s největšími zámeckými areály, jako je Pražský hrad, Český Krumlov nebo Lednický areál – je v něm celkem 160 místností!

Je docela zajímavé procházet něčím, co je tak z 85 % pouhou replikou – podlahy se dělaly nové, výmalba, vybavení se posbíralo z depozitářů, aby odpovídalo době posledních vlastníků zámku. Kdo zná Hlubokou nebo právě Český Krumlov, kde je všechno origoš, možná ohrne nos. Ale na druhou stranu – není lepší to udělat znovu, než něco původně tak krásného a majestátního prostě odepsat a srovnat se zemí?

Jak to vidíte vy? Má cenu opravovat, i když je něco skoro úplně zničené?
Pište nám své názory na info@pronajemobytnaku.cz!

Takže Uherčice určitě doporučuju. Už proto, jak se tam snaží. A na videu to můžete komplet vidět tady – jak to vypadalo dřív, a jak to vypadá teď.

Jo a jedna zajímavost pro ty, co žijí jako my pod Kletí: na Kleti máme nejstarší kamennou rozhlednu v Čechách – a tady v Uherčicích prý mají nejstarší kamennou rozhlednu na Moravě – a navíc je to ještě uměle postavená zřícenina! O to víc je nám líto, že včera pršelo a tak je i dnes rozhledna zavřená;[]. Romantická je doslova až na půdu! 😉

O pár kiláčků dál za Uherčicemi se nachází zřícenina, o kterou zdaleka tolik nepečují. Jmenuje se Frejštejn a nachází se nad vesnicí s názvem Podhradí nad Dyjí. Až tam budete parkovat, zaparkujte tady – na mapách sice najdete i větší parkoviště, ale to patří k ubytovacímu zařízení a podle značek by se tam parkovat nemělo. Cesta ke zřícenině je kraťoučká a prohlídka taky, zbylo jen pár zdí. A ono není divu. Jeho vlastníky byly v průběhu staletí přinejmenším dva různí loupeživí rytíři, kterým byl hrad z vyšší moci pobořen.

No a protože jsme nečekali, že procházka i prohlídka budou tak krátké, zamíříme si to ještě o dalších pár kilometrů dál do rakouského Hardeggu, kde se taky na kopci tyčí impozantní hrad. Tam ale máme smůlu: za prvé se na hranici změní počasí a z krásné modré je zatažená šedivá, co hrozí deštěm. A za druhé je zavřeno a do hradu se nedá dostat, i když internet jinak informuje, že otevřen bývá. Lezeme proto na nedalekou vyhlídku, odkud je na hrad krásný výhled. Vyhlídek je v okolí pak ještě víc, budete-li mít víc času než my.

Parkování v Hardeggu je možné nejlíp tady u hradu, i když my jsme z neznalosti dalších možností parkovali na parkovišti u penzionu a restaurace, označeném jako „jen pro hosty“ (obojí najdete zaznačené v mapě v linku výše), ale nikdo nás nevyhodil. V létě lze ovšem předpokládat, že parkoviště u hradu bude plné, protože není velké. Když ale vyrazíte na podzim, jako my, místa bude dost!

A pokud vás zajímá název městečka, tak nemá nic společného s vejci natvrdo nebo tak něco. Pochází údajně ze starohornoněmeckého spojení slov „hard“ = „les“ a „egg“ = „skála, kámen“, což prý v přeneseném smyslu znamená „pevný dům v lese“.

ZNOJEMSKÉ PAMÁTKY A NEJLEPŠÍ VIETNAMSKÁ RESTAURACE

(Fota ze Znojma: Sofi a TMX.)

Třetí den našich cest beru syna do města Znojma, do míst, která jsem procházela v roce 2004, když jsem ještě pracovala pro časopis Digifoto a testovala tehdy různé foťáky. Jsem docela zvědavá, jak to dopadne – jak se změnilo město Znojmo za těch 18 let, co mého potomka zaujme na místech, které jsem před lety fotila já, a taky jak dopadne srovnání výsledků kompaktu Canon PowerShot Pro1 a mnohem modernější digitální zrcadlovky Canon 650D. (A taky vlastně mého mobilu iPhone 12 mini, což tehdy bylo nemyslitelné, že by fotky z mobilu mohly soutěžit se zrcadlovkami – nicméně dnes je to úplně jinak a já od té doby, co můj foťák skončil v rukách mého syna, jsem „pohodlná“ a tvrdím, že skvělá fotka se dá udělat i na mobil 😉 .)

Sáhla jsem proto do archivu a našla pár fotek z dubna 2004 (fotky jsou starší než můj syn;). Tady jsou – a vy můžete mrknout, jak Znojmo vypadalo tehdy, a na následujících fotkách srovnat, jak se za ty dvě dekády proměnilo:

Kdybych měla vyjmenovat 5 nejkrásnějších a nejmagičtějších a energeticky nejvíc silných míst České republiky, byla by tam Praha, Český Krumlov, Mikulov, Kutná Hora a rozhodně Znojmo, asi hned po Praze a Krumlově! Je zjevné, že za uplynulých 18 let Znojmo ze své krásy a magičnosti neztratilo nic, ba naopak. Spousta domů je teď, alespoň podle následujících fotek, opravených a krásných a už tak uchvacující panorama kostela sv. Mikuláše je díky tomu dnes ještě krásnější.

Můj seznam top 5 míst v Čechách a na Moravě:
1. Praha / 2. Český Krumlov / 3. Znojmo / 4. Mikulov / 5. Kutná Hora

A jaký je ten váš? Napište nám na info@pronajemobytnaku.cz!

Rotunda sv. Kateřiny naopak zůstala stejná, ta už se pěkných pár set let nemění, ale komu to sluší, tomu to sluší i za pár set let. Je nám jenom líto, že je pondělí a úplně všechno je zavřené – rotunda, hrad… Nicméně jen kráčet po těchto místech, kde šlo tolik naší historie, je čest – a je to cítit, ta vznešenost, ta stabilita, ta síla energie místa… Nejlíp po poznáte, když pak zabloudíte na místa poněkud mladší, zejména kolem autobusového nádraží. 😉

Užijeme si ještě focení různých detailů znojemského městského pivovaru, který se v mnoha ohledech podobá zámku v Uherčicích – pro stavaře z velké části ještě pořád ruina, pro fotografa pastva pro foťák.

A jak tak chodíme, je zrovna po poledni a my mlsně obhlížíme různé restaurace. Nejlíp voní indická přímo pod kostelem sv. Mikuláše, už na dálku, ale můj syn indii nerad, takže skončíme jako často u asijského jídla, ale tentokrát pětihvězdičkového, alespoň podle doporučení na internetu: restaurace Mr. Le u autobusového nádraží. A s hvězdičkami to spokojení klienti nepřeháněli, i my se oblizujem až za ušima.

A abych nezapomněla: našeho skoro 7metrového Emila jsme v pohodě zaparkovali přímo v centru v ulici Tovární. Je tam takové trojúhelníkovité parkoviště, takže nevadilo, že nám čumák čouhá kousek víc. Parkovné pro rok 2022 bylo 10 korun za hodinu.

Znojmo je město, kam se určitě ještě vrátíme. S foťákem i za historií a jeho krásnou energií!

(Více fotek v plném rozlišení najdete jako obvykle na naší Zoneramě:
Landštejn a Slavonice Sofi a TMX / Podyjí Sofi a TMX / Znojmo Sofi a TMX.)