(Více fotek a v plném rozlišení najdete jako obvykle na naší Zoneramě,
ale tentokrát roztříděné do alb podle zemí, které jsme navštívili:
Slovinsko / Chorvatsko / Srbsko / Maďarsko)
(No a všechny textové díly naší reportáže jsou tady, rozdělené na tři kusy:
Slovinsko / Chorvatsko / Srbsko a Maďarsko.)
DEN 5: DO CHORVATSKA ZA JEDNÍM TOULAVÝM PSEM
Dnešní den je z hlediska popisu našich činností velmi nudný. Ráno v kempu provedeme údržbu auta a všech vod v něm, nakoupíme v Brežici ještě pár drobností a vyrazíme po dálnici přes velký kus Chorvatska až do Požegy. Nuda, nuda, šeď, šeď, dalo by se říci – a odpovídá tomu i nebe, které se ze slovinské šmolkově modré mění na jednolitou šedivku.
Požega je město asi o 26 tisících obyvatelích, které zažilo velký rozkvět v 18. století, ale dneska nás/vás zrovna nezaujme. Je to tam kavárna jedna vedle druhé, kadeřnictví jedno vedle druhého a pár hezkých domů na náměstí, plus asi dva kostely a františkánský klášter. Rychle to zkouknem a jedeme dál do hor.
Vyhlídnutý kemp Duboka najdeme hned, ale je úúúplně prázdný. Vítá nás jen potulný voříšek, který převrátil všechny koše na záchodech, jak hledal jídlo. Je to tu nové, moc hezké, elektřina, voda, záchody, sprchy, krásný potůček – a přes potok lanový park s nízkými i vysokými lany. Ta nízká si hned slezem, na ta vysoká si bez jištění netroufáme, ale jsou super a v létě to tu musí být skvělé (nejen) pro děti. Navíc jsme opět v termální oblasti – o kousek níž ve městečku Velika je termální letní koupaliště. Voda tu prý má 25 stupňů.
Nakrmíme psa, nakrmíme sebe a jdem gůglit, kam vyrazíme v dalších dnech. Zítra tedy UNESCO park Papuk, který se rozprostírá přímo nad námi – a pak asi Srbsko.
– – –
DOPORUČENÍ DNE: 1) Přízeň potulného voříška a 2) rozhodně kemp Duboka!
– – –
DEN 6: NENÍ CHORVATSKO JAKO CHORVATSKO
Tipnu si, že stejně jako my si většina z vás vybaví, když se řekne Chorvatsko, moře, pláže, sucho, hory na pobřeží, ostrovy, sucho a hnědo-červeno.
Národní park Papuk je ale úplně jiný. Jsou to listnaté kopce, které jsou krom lesů pozoruhodné svojí geomorfologií: částečně jsou krasové a částečně sopečné. Jsou tu tedy termální prameny (jeden je právě kousek pod námi v dědině Velika, jak jsem psala výše) i krasové jeskyně a taky třeba vodopády!
A jak psali na park4night, ráno se v kempu zjeví slečna, které zaplatíme za noc poměrně sympatickou cenu (2022: 2 × 40 kun za lidi, 2 × 5,60 turistický poplatek a 70 kun za auto i s elektřinou = 161,20 kun = 526 Kč). Zjistíme od ní, že psa tu asi někdo nechal a teď tu prostě bydlí – a že k vodopádu se máme vydat pěšky rovnou z kempu, protože ta cesta dál není pro obytňák zrovna vhodná.
Ve skutečnosti je to tak, že cesta je úplně pohodová, i když je pak dál šotolinová a nemá zpevněné krajnice, takže při vyhýbání by možná mohl nastat problém. Nicméně platí, že rozhodně je krásná už od kempu a stojí za to ji celou projít pěšky. Jde se totiž většinu doby proti proudu potoka, na kterém je postavena řada stupňů, které vytvářejí dojem vodopádů:

Když se pak odbočí ještě víc do lesů a do kopců, je cesta ještě magičtější. Je tu naprostá většina listnatých stromů, ale různě se střídají: vidíme buky, duby, jasany, lípy, osiky, smrky, borovice i další stromy. Dvakrát za cestu narazíme na zbytek starého vleku, který už příroda velmi rychle pohlcuje. Tahle část cesty je celkově určitě tou nejkrásnější, i když dál nás čeká ještě pár dalších highlightů…
Jakmile začneme scházet k jezírkům, slyšíme mnoho mnoho lidských a zejména dětských hlasů, takže záhy pochopíme, že tahle část je momentálně okupována školními zájezdy a školami v přírodě. Nejdeme proto ani k jeskyni, protože před ní stojí asi stohlavý dav velmi hlasitých teenagerů. Nakoukneme jen k hrobce grofa Jankovace, který tohle místo miloval, pečoval o něj, zpopularizoval ho – a nakonec si tu přál být uložen.
Rybníčky nejsou nic moc, za nimi jsou chaty a parkoviště – a pak další školní třída, co jde stejným směrem jako my, k vodopádu Skakavac. Rychle je předběhneme, aby nám o pár set metrů dál vypadly oči z důlku. Vodopád je opravdu uchvacující. Voda padá zvysoka přes okraj srázu a dál potom teče ještě v bílých zpěněných pramenech po kamenech. Nevíme, na kterou stranu se dívat dřív, jestli nahoru, dolů nebo doprava, kde teče ještě další část potoka. Naprosto chápeme, že tohle místo je jedinečné a že sem opravdu chce zamířit spousta turistů, školní třídy nevyjímaje. A chápeme i mnohem líp grofa Jankovace, že si to tu zvolil jako místo posledního odpočinku… (Akorát asi netušil, kolik sem bude jezdit školních výletů a postávat a pořvávat mu před hrobkou…)
Od vodopádu se to dá obejít kolem skal s jeskyněmi zpět k chatám a parkovišti. Tam nás zaujmou stánky, a zejména ten s medem. Máme zkušenost se slovinským medem a už nám doma došel… Paní nám dává ochutnat a je taky výtečný jako ten, co jsme si dovezli v červenci. Nakonec nám ale nejvíc chutná něco, co paní Columbová pojmenuje „medopolis“, čili med namíchaný s propolisem a pylem. Je to dokonale vyvážená kombinace mnoha chutí na škále od sladké po kyselou – a navíc má léčivé účinky!
Byli jsme líní měnit eura na kuny, ale paní s tím nemá žádný problém – vezme od nás eura a vrací nám v kunách. Totéž se pak uděje v Srbsku u podobné starší dámy, co prodává buchty na stanici vlaku Šarganská osmica. Všude jinde je možné platit kartou, takže místní měnu, tedy kuny ani dináry, za celou dobu našeho cestování vůbec nepotřebujeme.
V Srbsku i Chorvatsku vám stačí eura a platební karta
a v pohodě zaplatíte úplně všude.
Dál pokračujeme na vrchol Nevoljaš (739 m n. m.), na kterém je malá rozhlednička, postavena za peníze Evropské unie. Rozhled z ní je dnes mizerný, protože ač je teplo, stihlo se zatáhnout a je silný opar přecházející až do mlhy.
Co kvitujeme velmi s povděkem, je chorvatské značení. I tady mají podobně jako ve Slovinsku pouze jednu značku, a to červenou, většinou ve tvaru červeného kruhu s bílou tečkou, ale na rozdíl od Slovinska, kde značky aby pohledal, tady jsou podobně jako u nás na dohled jedna od druhé. A na rozcestích jsou velmi dobře srozumitelné rozcestníky, s délkou cesty značenou v minutách a hodinách.
V národním parku Papuk jsou turistické cesty skvěle značené,
stejně dobře jako v Čechách, určitě nezabloudíte!
Z Nevoljaše vede hřebenovka na vrchol Lapjak a hlavně na Tauberove stijene, což jsou překrásné skalky, z nichž je nádherný výhled – bohužel taky na místní obrovský a hlasitý lom… No a pak už se jenom klesá na Velički stari grad, což je zřícenina v katastrofálním stavu. Na věž sice vedou schody, ale když vidíme celkový stav zdiva, ani se nepokoušíme tam vylézt. Už jenom chodit okolo představuje značné riziko, hlásí paní Columbová coby zkušený stavař.
Dnešní den jsme strávili celý v lese a musím říct, že jsme byli neskonale šťastní a blažení a většinu času pouze „byli“. Takže pokud milujete zažívat něco podobného, Papuk je místo pro vás! Tady je tip na naši trasu, která měřila cca 17 kilometrů.
– – –
DOPORUČENÍ DNE: 1) Procházky lesy Papuku, 2) vodopád Skakavac a taky 3) „medopolis“! 😉
– – –
(Více fotek a v plném rozlišení najdete jako obvykle na naší Zoneramě,
ale tentokrát roztříděné do alb podle zemí, které jsme navštívili:
Slovinsko / Chorvatsko / Srbsko / Maďarsko)
(No a všechny textové díly naší reportáže jsou tady, rozdělené na tři kusy:
Slovinsko / Chorvatsko / Srbsko a Maďarsko.)
Láká vás taky vyrazit obytňákem za dobrodružstvím?!
Vyrazte do světa s naším HUGEM!