(Více fotek a v plném rozlišení najdete jako obvykle na naší Zoneramě.)
KDYŽ SE TAKHLE ODNĚKUD VRACÍTE A NECHCE SE VÁM JEŠTĚ DOMŮ
Znáte to, když takhle jedete odněkud a ještě se vám nechce domů? Ještě v sobě máte tu chuť objevovat něco nového, poznávat nové krajiny – byť by to mělo být někde za rohem?
To jsem se takhle vracela obytňákem z Tišnovska, i zachtělo se mi se ještě někde zastavit. Po měsících chladna a deště konečně krásný májový víkend se sluníčkem a příjemnou teplotou. No a tak jsem jako obvykle mrkla na Mapy.cz, co mám kousek od hlavní trasy na Budějice, po které se šinu – a přitom jsem tam ještě nebyla a přitom je to něco, co stojí na vidění.
Přiznám se, že při hledání míst na výlety používám jak logiku a racionální uvažování, tedy že čumím na turistickou verzi mapy, dívám se, jestli jsou tam značky a označená nějaká hezká a zajímavá místa, ale zároveň se ptám vždycky svojí intuice, jestli se mi tam chce. A když uvnitř cítím takový čistý, „průchozí“ pocit, pak vím, že je to to správné místo, správné rozhodnutí a že tam něco krásného objevíme a zažijeme.
No a tentokrát mi zrak padl na vesničku jménem Jindřiš v samém sousedství Jindřichova Hradce. Jindřicháč a jeho okolí znám poměrně dobře, ale tady jsem nikdy nebyla. Značená turistická trasa na mapě vedla ke zřícenině a podél potoka, což vždycky slibuje krásná zákoutí, takže jsem neváhala.
Z hlavní cesty Pelhřimov–Jindřichův Hradec–České Budějovice je to do Jindřiše opravdu, co by šutrem dohodil a zbytek obytňákem dojel: odbočí se na Rodvínov a za 2 kilometry jste tam. Nebyla jsem si pochopitelně jistá, kde zaparkovat. Ortofotomapy naznačily místo u jednoho statku hned za barokním mostkem – a fakt, bylo tam a bylo ho tam dost i pro 6,5metrového Emila.
Mírně ve mně ale zatrnulo ve chvíli, kdy jsem přejízděla právě ten barokní mostek. Za a) je krásný, ale b) je malinký a měla jsem intenzivní pocit, že se nevejdem a že nás neunese. Ale vešli jsme se a unesl nás a stojí tam dodnes.;-))
Most je z 18. století a sochu na něm má, jak jinak, Žanek Nepomuckej.
Tady pod tímto linkem máte zajímavé body na trase a pod tímhle linkem mapu procházkové trasy. Je vhodná i pro malé děti – jde se pořád víceméně po rovince podél vody. Není úplně vhodná pro kočárky, protože se překračují potůčky a v jenom místě se leze kolem skalek nad břehem. A pak pochopitelně, na zříceninu Vítkova hrádku, se musí krapet do kopce úzkou pěšinou.
Z hradu bohužel nic moc nezbylo, dokonce bych ho ani nenazývala zříceninou, viditelný je jen zbyteček zdiva. Založili ho totiž někdy v první polovině 13. století, ale už v polovině 15. století byl pustý, což znamenalo, že šutry si postupně odnesli obyvatelé Blažejova, vesničky pod hradem, aby si z nich postavili svoje domy… Když ale máte romantického ducha jako já, bude se vám určitě i Vítkův hrádek líbit.
Stezka vede podél Hamerského potoka, a pokud taky podobně jako já milujete běhání, pak si neberte batoh a jen si k hrádku zaběhněte, je to skvělá trasa a jednoho podobně šíleného běžce jsem na ní taky potkala. A pokud milujete si koupat nohy v potoce, i takových míst je po cestě spousta.
A ačkoli většinou nerada chodím jednou cestou tam a stejnou cestou zpět, cesta kolem potoka je tak příjemná, že tentokrát jsem to udělala schválně a vracela jsem se zpátky pěkně po svých stopách a po stopách tří koní, které jsem potkala právě pod Vítkovým hrádkem.
Jindrova stezka kolem Hamerského potoka je určitě prima tip na nenáročný výlet s dětmi nebo na to se sedm kiláčků proběhnout krásným terénem, který těší vaše oko i nožky.
(Více fotek a v plném rozlišení najdete jako obvykle na naší Zoneramě.)
Chcete zažít totální svobodu na své dovolené?
Pak vyrazte obytňákem!
Láká vás taky vyrazit obytňákem za dobrodružstvím?!
Vyrazte do světa s naším HUGEM!
